Pieniny na sklonku října 2023
Škoda že náš fotoklub nemá obytný tzv. futrálový autobus, kam by se vešel a kde by se vyspal celý náš Fotoklub Vysočina včetně našeho velkotonážního náčelníka a zakladatele Pavla Juráčka. Jezdili bychom vesele po Evropě, nevázaní na campy u kterých to bývá zrovna během fotogenického podzimu na štíru s provozní dobou.
Jako třeba letos kdy jsme na sklonku října vyrazili do Slovenských Pienin. Kdo neví co jsou Pieniny tak vysvětluji: To jsou takový kopečky kolem soutěsky řeky Dunajec na východ od Vysokých Tater. Na vojně jsme vojákům co pocházeli odtamtud říkali Východňár. Je to od nás asi 7 hodin cesty, ovšem já coby neznalý pravidelné pracovní doby jsem při páteční jízdě nepočítal, že bude zrovna konec šichty jak na Slovensku, tak v Polsku přes které jsme jeli. No a dorazili jsme za tmy po 12h pomalého šourání v kolonách pracujících, co se zrovna vraceli z práce, nebo jeli na víkend. Naštěstí nám nic neuteklo, poněvadž chcalo jak z konve.
Plánovaný camping Dunajec, co měl mít otevřeno až do konce října byl zavřený, ale s otevřenou bránou. Tak jsme se ubytovali načerno. Kolega Rossi musel spát v autě, protože můj obytný přívěs je sice vybaven jak topením tak i klimatizací, ale je koncipován pro dva lidi. Ale v autě mám bufík takže zimou trpět nemohl.
Měli jsme tři dny na focení a plně jsme je využili. Každé ráno v 5h budíček, rychlá snídaně, tatranku do batohu na sváču, kontrola techniky a stavu nabití baterek a hurá jízda na plánovaný fotoplac. Během dne jsme jezdili z kopce na kopec a fotili a fotili. Šmarjá to bude vopruz při třídění našich výcvaků potom doma! Nejvíc z nás nachodil pěšky Rossi, protože je mladej, zdravej, hubenej a chtivej. Chtivej čeho? No přece je mladej svobodnej ne? A k tomu vybavenej dlouhým, dlouhým a tlustým….objetivem! Taky bych takový chtěl. A tak pokračovala náplň času i další den.
Třetí den jsme se po dobrovolném zaplacení poplatku za kempování přesunuli na další místo, tentokrát do kempu pod Vysokými Tatrami. Mělo být už škaredě ale přesto jsme zkoušeli jezdit po okolí a číhali na přijatelnou chvíli pro focení. Projížděli jsme i katastrem cigánské osady Rakúsy, kde vedle sebe stály vybydlené bytovky s naproti postavenými domky z bedniček od všeho možného. Podél cesty pokuřovala místní mládež a tak jsme ani nefotili a raději přidali plyn aby nás nic zlého nepotkalo.
Následně jsme vyjeli do podtatranských lánů, odkud byly Vysoké Tatry jako na dlani a odpoledne jsme se vydali pěšky do odpočinkové zóny Kežmaroku pro pár záběrů nádrže s pozadím tvořeným Tatrami. Den jsme zakončili krásným rybníkem ohraničeným rákosím, ovšem to už se počasí pokazilo tak, že nemělo cenu dále něco zkoušet. Pár cvaků pro jistotu a odebrali jsme se do campingu.
Druhý den nás čekala již cesta zpět s opětovnou kontrolou přívěsu i auta na hranicích s Českem, tentokrát policií ČR.
No a doma potom třídění, mazání, zase třídění a nekonečný úpravy fotek. Ale to už patří k věci…
Fotogalerie mých fotek z této akce je zde:
https://foto.provaznik.eu/portfolio-view/pieniny-tatry-2023/