Šumava - Horská Kvilda

Opět jarní Šumava, tentokrát 2024.
Přijali jsme pozvání Vládi Kunce na jarní fotografování na Šumavě. Bylo nás akorát do jednoho auta. Romana Prokopová, Pavel Černý, Zdeněk Bureš a já - Vojta Zikmund. 

Fotografování Šumavy je už fenoménem mezi fotografy. Ať pro setkání s letitými přáteli z nám blízkých fotoklubů, tak pro Šumavu samotnou, která se nám cudně skrývala v mlhách a pod dešťovými závoji. My však měli cílů víc. Jak se říká i cesta může být cíl. 

Přípravě cest tam i zpět jsme věnovali velkou pozornost. Cesta na Šumavu byla takovou "mostovou" etapou. Prošli jsme se po Stádleckém řetězovém mostě a pochopitelně jsme si ho vyfotografovali ze všech stran a úhlů. Že pršelo? No a! 

Dalším mostem byl most Podolský přes vodní nádrž Orlík a poslední most, který jsme navštívili, byl starý Kamenný most v Písku. Málo se o něm ví, že právě on byl inspirací k vystavění Karlova mostu v Praze. Přes všechny tyto mosty jsme nakonec dojeli do hotelu Rankl v Horské Kvildě. A už to jelo… 

Po večeři první fotografování na Zhůří a pak projekce fotografií pozvaného Šumavského fotografa. V sobotu ráno fotografování na Jezerní slati. Následně doma jsem se kochal desítkami fotografií stejné mlhy :-) Mělo to své tajemno a každý z nás si tam našel svůj prostor a pohled. Následně byl naplánovaný fotografický výlet na Jezero Laka. Výpravu značně ovlivnilo počasí. Poměrně vytrvalý déšť. Ale kdy je Šumava nejautentičnější? Právě v takové "nepohodě". Já se sám vydal k Hamerskému potoku a Vydře. Krásné, ale deštěm limitované. V podvečer opět fotografování na Zhůří. 

Po deštivém dni nám v sobotu večer Šumava zahrála ohromné, dechberoucí barevné divadlo. Ani jsme nedutali a jen cvakali. Večer opět rozhovory, projekce fotografií a únava po celém dni. 

Ranní fotografování opět vyšlo. A snad lépe než v sobotu. Nemuseli jsme jet daleko. Prostá horská louka ukončena lesem. A v mlhavém probouzení byla "k sežrání".

Cestu zpátky lemovala prohlídka jihočeské barokní venkovské architektury. Směrem k Soběslavi jsme zastavili v několika vesničkách a prohlédli a vyfotografovali jsme si tyto zachované skvosty. 

Následovala zastávka u Černých na chatě, kde nám Pavlova manželka uvařila vydatnou kávu a najednou jsme byli doma. A následovalo stahování fotografií z paměťových karet, které budeme ještě dlouho zpracovávat. Užili jsme si to. A bylo nám dobře.

Sepsal Vojta Zikmund